Káva a čaj patří k nejčastějším nehodám na čalouněné sedačce. Tekutina se vsákne během několika sekund a barvivo se váže na vlákna látky. Mnoho lidí pak sáhne po tom, co mají po ruce – octu, sody, mýdla nebo horké vody. Právě tyto postupy ale dokážou napáchat větší škodu než samotná skvrna. U tmavých nápojů platí dvojnásob, že způsob čištění rozhoduje o tom, zda látka přežije bez trvalých stop.

Nejhorší kombinací je horká voda a vydatné tření. Horká voda barvivo spíš zafixuje a tření zatlačí tekutinu hlouběji do výplně. Ocet sice patří k oblíbeným domácím prostředkům, ale u některých barevných látek narušuje barvu a u vlněných nebo viskózových vláken způsobuje sražení. Jedlá soda zase může zanechat bílý povlak, který se z vláken dostává jen obtížně. Stejně riskantní je univerzální mýdlo na nádobí – odstraňuje sice tuk, ale zároveň odplavuje ochranné impregnace.

Než začnete cokoli nanášet, vyplatí se zjistit, s jakým materiálem pracujete. Pokud si nejste jistí, jak látka reaguje na vlhko, pomůže vám mokré čištění látky doma – tedy postupy, které respektují typ vlákna i barviva. U syntetických tkanin se obvykle postupuje jinak než u bavlny či lnu. Vždy platí, že méně je více: nejdřív zkuste suchý zbytek tekutiny vysát a teprve potom přejděte k jemnému čištění.

Zásadní je také rychlost a trpělivost. Čerstvou skvrnu stačí přiložit savým hadříkem a nechat ho vsáknout, bez rozmazávání do stran. Starší skvrnu je lepší řešit opakovaně v malých krocích než jedním agresivním zásahem. Pokud se barva po vyčištění jeví jako vybledlá nebo je látka na dotek ztvrdlá, je čas přestat a svěřit sedačku odborníkovi. Domácí experimenty na viditelném místě se nevyplácejí – zkušební test vždy dělejte na skrytém okraji čalounění.