Modrání dužniny je u našich hub poměrně častý jev a řada lidí ho automaticky považuje za varovný signál. Ve skutečnosti jde o chemickou reakci, při které se oxidují určité látky v plodnici po narušení pletiva. Některé druhy modrají okamžitě a intenzivně, jiné jen lehce na řezu, další zůstávají beze změny. Hřib kříšť patří mezi ty, u kterých se modrání dostaví rychle a výrazně, přesto jde o houbu jedlou a v kuchyni ceněnou. Právě proto je potřeba vědět, podle čeho ho odlišit od ostatních modrajících hřibů, které už tak bezpečné nejsou.

Rozhodující není barva na řezu, ale kombinace znaků na klobouku, rourkách a třeni. Hřib kříšť má klobouk v mládí světle šedý až olivový, později přechází do hnědošedých odstínů, a jeho rourky jsou nejprve žluté, později žlutozelené. Třeň je poměrně tlustý, v horní části žlutý, ve spodní části často s nádechem červené, ale nikdy není tak výrazně červený jako u hřibu satana. Právě podle těchto detailů se dá určit, jestli se v košíku opravdu vyjímá hřib kříšť, a ne nějaký jeho jedovatý příbuzný. Kdo si chce být jistý, najde podrobné srovnání včetně fotografií a popisu jednotlivých znaků v článku o tom, jak poznat jedlý hřib kříšť, kde jsou rozdíly vysvětlené krok za krokem.

Záměna s hřibem satanem je přitom ta nejčastější obava. Satan má sice také modrající dužninu, ale jeho rourky jsou vždy červené, kdežto kříšť má rourky žluté až zelenavé. Dalším vodítkem je růst: kříšť se váže na smrky a jedle ve vyšších polohách, satan roste spíše v teplých listnatých lesích pod duby a buky. Méně známý hřib Le Galové, který je rovněž jedovatý, se pozná podle růžových rourků a výrazně červeného třeně. Když si člověk tyhle tři druhy postaví vedle sebe, modrání samo o sobě přestane být hlavním kritériem a rozhodne kombinace barvy rourek, třeně a místa růstu.

Pro praktické houbaření platí jednoduché pravidlo: nikdy nespoléhat na jediný znak. Modrající hřib se dá bezpečně určit jen tehdy, když si houbu prohlédneme celou, nejlépe na řezu v různých místech plodnice. Hřib kříšť je po tepelné úpravě výborný, hodí se do směsí i do sušení, ale i u něj platí, že starší plodnice mohou být méně kvalitní. Kdo si osvojí rozpoznávání podle rourek a třeně, nemusí se modrání v košíku bát a může si z lesa odnést houbu, po které se jen málokdy sáhne bez rozmyslu.