Když dítě nemá vlastní pokoj, musí se místo na učení hledat jinde. Není to nemožné, jen to chce trochu plánování. Základem je najít v bytě místo, které je stabilní, tedy každý den stejné. Dítě si tak snáze vytvoří návyk a nebude muset pokaždé řešit, kam si sedne. Vhodný je roh obývacího pokoje, kousek chodby nebo i okraj ložnice, pokud tam není rušno.

Praktické je vyčlenit místo, které lze rychle uklidit. Pomůže malý stolek na kolečkách, skládací židle nebo box, do kterého se všechny pomůcky vejdou během minuty. Pokud hledáte osvědčené uspořádání, inspirujte se tipy pro koutek na domácí úkoly mimo pokoj, kde je přesně popsané, jak oddělit učení od běžného provozu domácnosti. Důležité je, aby místo nebylo jen na cestě mezi kuchyní a koupelnou.

Světlo a klid hrají větší roli než velikost stolu. Stačí stolní lampa s teplým světlem a jednoduchá zástěna nebo regál, který odstíní pohled na televizi. Dítě by mělo sedět čelem ke zdi, ne k místnosti, kde se pořád něco děje. Sluchátka s hudbou bez textu nebo bílý šum pomohou, když je v bytě hlučno. Nenechávejte učení na gauči, kde se tělo i mysl brzy unaví.

Nakonec myslete na to, že místo musí fungovat i pro vás. Večer ho můžete využít na žehlení nebo čtení, ale ráno musí být zase připravené pro dítě. Všechny pomůcky mějte v jedné krabici, kterou přesunete, když je potřeba. Malý byt neznamená, že se dítě nemůže soustředit. Chce to jen jasná pravidla a trochu trpělivosti při hledání toho správného koutu.